Jak dekubitus vypadá a jak jeho vzniku předcházet

Ještě dříve, než se dekubitus vytvoří, lze na ohroženém místě pozorovat přechodné zarudnutí pokožky, které po odstranění tlaku (změna polohy nemocného) spontánně vymizí. Nemocný může na tomto místě pociťovat mravenčení, pálení nebo bolest. Pokud nezabráníme vzniku dekubitu vhodnými preventivními postupy, může se vytvořit defekt, který se podle rozsahu poškození tkáně rozděluje do několika stupňů.

I. stupeň
Celistvost kůže není porušena. Dekubitus se projevuje neblednoucím začervenáním kůže (v rizikovém místě), může být teplejší, vyskytovat se otok nebo zatvrdnutí. Ložisko začervenání je citlivé až bolestivé.

II. stupeň
Povrchové poškození kůže. Dekubity mohou mít vzhled odřenin, puchýřů či mělčích defektů
a jsou již hodně bolestivé.

III. stupeň
Hluboké poškození nebo nekróza kůže a podkoží. Kůže je poškozena v celé tloušťce, tvoří se hluboký vřed.

IV. stupeň
Rozsáhlá destrukce, nekróza tkání a poškození svalů či kostí s úplnou ztrátou v celé tloušťce kůže.

Jak předcházet vzniku dekubitu

Prevence dekubitů je velmi důležitou součástí péče o ležícího a omezeně hybného nemocného. Naštěstí vzniku dekubitů lze většinou správnou péčí předejít, nebo pokud již dekubity vzniknou, alespoň zabránit dalšímu zhoršování jejich stavu. Preventivní opatření zahrnují celou řadu důležitých kroků, jejichž hlavním cílem je v první řadě zamezit či alespoň zmírnit působení tlaku na pokožku nemocného, eliminovat tření a působení střižných sil (smyku) a dále zlepšit schopnost kůže a podkožních tkání nemocného odolávat mechanickému zatížení.

Preventivní opatření:

1. Snížení mechanického zatížení tkáně – tlak, smyk, tření

Pravidelným polohováním nemocného a používáním vhodných lůžek (antidekubitálních matrací) lze zajistit, aby žádná část těla nebyla příliš dlouho vystavena nadměrnému tlaku. Polohování je nutné i u sedících nemocných. Polohovací (antidekubitální) pomůcky zajišťují vhodnou polohu nemocného a slouží k podkládání tlakem ohrožených míst. Zabraňují tomu, aby se různé kostní výstupky dotýkaly spolu navzájem či s pevnou podložkou. Pokud je nemocný schopen aktivního pohybu, i když je na lůžku, je vhodné ho naučit, aby sám měnil v častých intervalech pozici těla. Imobilním nemocným je třeba umožnit pohyb pomocí jim dostupných hrazdiček a jiných úchytů. Pokud není nemocný schopen aktivní spolupráce, musí ho polohovat jiná osoba (příbuzný, ošetřující personál atp.). Četnost polohování závisí na míře rizika vzniku dekubitů. Polohu nemocného je nutno měnit nejméně každé dvě hodiny, ale u pacientů s vysokým rizikem vzniku dekubitů (např. u nemocných s vysokými teplotami či u septických pacientů) je třeba polohovat nemocného častěji. Pokud nemocného lze posazovat, je nutno dbát na to, aby neseděl příliš dlouho, na tvrdé podložce a nesjížděl ze židle. Maximální doba sezení se udává kolem jedné hodiny. Při polohování nemocného, ale i při výměně prostěradla na jeho lůžku, je nutno dbát na to, abychom nemocným po podložce „nesmýkali“ a nezvyšovali tak riziko vzniku dekubitů v důsledku působení nůžkového efektu (střižných sil). V péči o kůži platí varování, že není vhodné příliš intenzivní mytí a mechanické vytírání kůže nemocného či masírování zarudlých oblastí v místě kostních výčnělků. Tyto aktivity by mohly zvyšovat tření a vést k poškození kůže nemocného. Kůži nemocného je vhodné např. osušovat pouze jemným „poťukáváním“ ohrožených míst ručníkem.

2. Péče o kůži

Kůži nemocného je třeba pravidelně – alespoň jednou denně – prohlížet a kontrolovat. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat zarudlým místům či drobným oděrkám a trhlinkám. Pokožku nemocného je nutno udržovat čistou, suchou (nikoli vysušenou) a vláčnou. Nemocný by se měl mýt, koupat či sprchovat v teplé (nikoli horké) vodě a k omývání pokožky používat měkké hadříky či houby, aby se kůže příliš nedráždila, nebo se dokonce neporanila. Horká voda a mýdla pokožku vysušují, a není proto vhodné je používat. Také nadměrná vlhkost pokožky způsobená přítomností potu, moči nebo stolice může kůži poškozovat. Po koupeli či mytí je v takovém případě vhodné užívat přípravky omezující negativní vliv vlhkosti (např. spreje). Vhodné je pravidelné používání krémů či olejů, které pokožku promašťují a zároveň ji chrání před vysoušením. Pozor také na zbytky potravin (drobečky) v lůžku nemocného.

3. Výživa a pitný režim

Riziko vzniku dekubitů vzrůstá u nemocných, jejichž kůže není dobře vyživená a hydratovaná, tedy v případě, že nemocný nekonzumuje dostatečné množství plnohodnotné vyvážené stravy a nemá dostatečný příjem tekutin. Dehydratace je jedním z rizikových faktorů pro vznik dekubitů. Dostatečný příjem tekutin je nutný pro zajištění správného napětí a prokrvení kůže, které jsou základem prevence proti jejímu mechanickému poškození. Obecným předpokladem vyhovující výživy je dostatečný příjem všech esenciálních (základních, nepostradatelných) látek. Pokud některá z nich chybí, může to vést k závažným poruchám zdraví. Strava nemocných, kteří jsou ohroženi vznikem dekubitů, by měla obsahovat především dostatek energie a plnohodnotných bílkovin (ty jsou obsaženy např. v mase, mléce a mléčných výrobcích a vejcích). Zapomínat bychom neměli ani na vitaminy a minerální látky.