Význam výživy při péči o dekubity

Energetické a nutriční nároky nemocného s dekubitem

Nemocný s dekubitem by měl denně vypít alespoň 30–35 ml tekutin na 1 kg své aktuální hmotnosti (např. pacient s hmotností 60 kg by měl vypít 1,8 až 2,1 litru tekutin/den), pokud ošetřující lékař nedoporučí jiné množství. Nároky na množství tekutin jsou vyšší u nemocných, kteří mají teplotu nebo dekubit, ze kterého vytéká velké množství tekutiny (tzv. exsudátu).

Energetické a výživové nároky nemocných s dekubitem jsou ještě vyšší než nároky nemocných s rizikem vzniku dekubitu. Individuální potřeby nemocného se mohou lišit jak v závislosti na jeho celkovém zdravotním stavu, tak vzhledem k závažnosti dekubitu (velikost, hloubka, přítomnost infekce atp.). Obecně lze doporučit, aby nemocný s dekubitem měl denně dostatek energie – tzn. 30–35 kcal na 1 kg tělesné hmotnosti a bílkovin – tzn. 1–1,5 g bílkoviny na 1 kg tělesné hmotnosti (př. nemocný s hmotností 60 kg by měl denně získat 1800 až 2100 kcal a 60–90 g bílkovin, při 80 kg 2400 až 2800 kcal a 80–120 g bílkovin). Strava by měla být bohatá na vitaminy a minerální látky.

Energie

Pokud nemocný přijímá ve stravě energie málo, dochází postupně k vyčerpání zásobních zdrojů energie (zejména tukové tkáně). Následně začne organizmus využívat jako zdroj energie také bílkoviny vlastního těla (zejména svalovou tkáň). Dochází nejen k úbytku kosterních svalů, ale postupně také např. svaloviny srdce nebo bránice. Ztráta kosterní svaloviny omezuje pohyblivost nemocného a ještě více obnažuje kostní výčnělky a zvyšuje tak riziko vzniku dekubitů. Úbytek srdeční svaloviny oslabuje oběhové funkce a redukce dýchacích svalů (bránice a mezižeberních svalů) zhoršuje dýchání.

Bílkoviny

Bílkoviny (také nazývané proteiny) jsou základními makronutrienty. Jsou složeny z aminokyselin, které jsou základními stavebními kameny proteinů. Existuje 20 různých aminokyselin, které se dělí na neesenciální a esenciální. Protože ne všechny aminokyseliny si tělo dokáže vytvořit samo, musíme část z nich přijímat ve stravě (esenciální aminokyseliny). Je nutno si uvědomit, že s tekutinou, která vytéká z dekubitu, ztrácí nemocný nejen vodu, ale také bílkoviny, jejichž ztráty je třeba doplnit.

Nemocný člověk by měl dostat přibližně tolik gramů bílkovin za den, kolik sám váží, tedy 1 g bílkovin na 1 kg tělesné hmotnosti (např. nemocný s hmotností 60 kg by měl denně získat 60 g bílkovin). U pacientů s dekubity se doporučuje dávku bílkovin zvýšit zhruba o dalších 20–40 g, tedy na 1,3–1,5 g bílkovin na 1 kg tělesné hmotnosti (např. pacient s dekubitem s hmotností 60 kg by měl denně přijmout 78–90 g bílkovin, s hmotností 80 kg 104–120 g). Lidé se často domnívají, že sní-li například plátek masa o hmotnosti 100 g, přijali 100 g bílkovin. To je zásadní omyl! Například 100 g hovězího masa obsahuje cca 22 g bílkovin. Informace o obsahu jednotlivých živin v potravinách jsou obecně dostupné na obalech potravin, v odborných publikacích nebo na internetu.

Mikronutrienty

Mikronutrienty – jedná se o složky, které jsou pro lidský organismus nenahraditelné. Do této skupiny se řadí vitaminy a minerální látky. Vitamíny představují skupinu biochemických sloučenin, které spolu s bílkovinami, tuky a sacharidy tvoří základní složky stravy. Existuje 13 základních typů vitamínů, které jsou pro lidský organismus esenciální. Vitamíny hrají v těle různé role a jejich nedostatek se může projevit různými způsoby, a to jak po fyzické, tak po psychické stránce. Minerální látky jsou také nezbytnou součástí naší výživy. Náš organismus je nutně potřebuje, avšak nedokáže si je sám vytvořit. Minerální látky přijímáme do těla prostřednictvím potravy a vody. Důležité je nejen množství přijímaných minerálních látek, ale zejména jejich vzájemný poměr, který může ovlivnit efektivitu jejich využití v těle.

TEKUTÁ KLINICKÁ VÝŽIVA

Důraz na konzumaci dostatečného množství plnohodnotné a vyvážené stravy v komplexní péči o nemocného při prevenci a léčbě dekubitu je naprosto klíčový. Nemocný často nedokáže sníst doporučené množství bílkovin, neboť mají velký sytící efekt, ani dostatek všech ostatních potřebných složek výživy. Pokud má nemocný s rizikem vzniku dekubitu problémy s příjmem běžné stravy a hrozí mu riziko nedostatečné výživy nebo má již dekubit vytvořen, je vhodné mu stravu doplňovat vhodnými přípravky klinické výživy, které jsou běžně k dostání v lékárnách.

Správné podávání tekuté klinické výživy

Pokud lékař doporučí přípravky tekuté výživy, podáváme je nemocnému po jídle nebo mezi jednotlivými jídly (např. jako druhou večeři nebo jako svačinu) tak, aby se pacient jejich konzumací nezasytil a neodmítal jíst běžnou stravu.

Nezapomeňte, že cílem není snížit příjem běžné stravy, ale naopak ji doplnit a obohatit. Nemocný by měl přípravky pomalu po doušcích upíjet.

Přípravky navíc obsahují vysoké množství energie v malém objemu a při rychlé konzumaci by mohly zejména starším a oslabeným nemocným způsobit trávicí potíže. Přípravky doporučujeme pro lepší chuť podávat vychlazené. Lze je také mírně ohřívat, případně přidat do oblíbeného jídla či nápoje. Nikdy je však nenechávejte projít varem, který by zničil některé jejich důležité nutriční složky.